Kouzlo studny 1. část

25. července 2013 v 22:22 | Nalouwi |  Prokletí ostrova Aspairënya

Tak a jak jsem slíbila, je tu další díl POA. Je dost krátký, ale doufám, že se vám bude líbit. :)
A jak si užíváte prázdnin?? :D


Onóno se neklidně převaloval v posteli. Na čele se mu třpytil pot. Volal ze spaní a nakonec se s trhnutím posadil. Takhle to dál nešlo. Musel se jít projít. Vyklouzl z postele. Rychle se převlékl a zamířil chodbou směrem k východu. Sešel točité schodiště a otevřel malá dvířka, která mu minulý den ukázala dvě dvojčata s rošťáckými úsměvy a připomínkou ať si je zapamatuje. Před Onónem se otevřela rozlehlá zahrada. Pohltila ho vůně, která se poklidně vznášela nad celou zahradou. Byl tu svěží vzduch a ticho-přesně to, co teď potřeboval. Chvilku se procházel mezi spícími trávníky a pak se posadil na bílou lavičku, jejíž opěrky byly porostlé břečťanem. Pohodlně se opřel, zaklonil hlavu a pohlédl na hvězdy, které na něj vesele pomrkávaly. Pak zavřel oči a znovu se ponořil do svého snu. Znovu si ho celý zopakoval.

Seděl na lavičce, podobné té v zahradě. Hleděl na třpytivou kašnu stojící na kraji hlubokého a temného Spícího lesa. Upíral toužebný pohled na studnu a nakonec to nevydržel. Vstal, přistoupil k ní a přes všechny zákazy, které mu odmalička vtloukali do hlavy, nabral do dlaní průzračnou vodu, kterou byla naplněná skoro po okraj, a zhluboka se napil.

Jeho tělo zmizelo. Když se podíval na své ruce, neviděl je. Pak ucítil táhnutí. Vyrazil směrem, kam ho to přitahovalo. Pak uslyšel hlasy, které mu připadaly povědomé. Stále zesilovaly a náhle jim konečně porozuměl.
"…jsem, že ho ukryjeme sem. Toto místo mi přijde jako nejlepší." řekl hlubší hlas.
Pak mu odpověděl druhý, vyšší a velmi povědomý hlas. "Ano, můj pane."
"Nyní musím zopakovat tu formuli." Povzdechl si hlubší hlas. A pak začal něco mumlat.
Nebe se nad Onónovou hlavou zatáhlo.
Začal foukat ledový vítr.
A pak vše utichlo.
Kolem Onóna jako by se utvořila neviditelná bublina, která ho chránila.
Pozoroval osoby, jak jim vlají vlasy a šaty. Ale nic neslyšel.
O Onónovo ucho se otřelo cosi slizkého, mlasklo to a pak zašeptalo.
"Ach Onóno…Vidíš, co se stalo? Chápeš to?"
Onóno chtěl vykřiknout, ale nešlo to.
Z jeho úst nevyšla jediná hláska.
V hlavě mu zaburácel krutý smích.
Pak se probudil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucinda Lucinda | Web | 30. července 2013 v 14:33 | Reagovat

Nádhera..nemám slov:) Úžasně napsané:) Moc se mi líbí tvůj blog:) Máš krásný desing. Nechtěla bys být affs?:))

2 Ami Ami | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 19:57 | Reagovat

Nádhera :-D

3 Ilía Ilía | Web | 9. srpna 2013 v 13:06 | Reagovat

It's so cool :-D

4 Nalouwi Nalouwi | 14. srpna 2013 v 10:23 | Reagovat

díky

[1]: jasně :D

5 Ariven Ariven | Web | 18. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

Vážně, já to jeho jméno prostě žeru! :D Jinak kapitola byla pěkná, ale nějak nevím, co si o tom myslet... A jediný způsob, jak to můžeš zachránit, je další kapitola (né, vůbec jsem tohle nečetla tři týdny po vydání... :D )

6 Radusch Radusch | Web | 20. srpna 2013 v 11:42 | Reagovat

Na blogu mám poměrně důležitý článek, budu ráda, když se s ním seznámíš. Děkuji :)

7 Eamane Eamane | Web | 4. září 2013 v 19:28 | Reagovat

Konečně ses tu ukázala, jak se máš? :)

8 cambera cambera | Web | 5. září 2013 v 14:18 | Reagovat

Zajímavé a velmi procítěně psané. S chutí si přečtu další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)