7. kapitola Nollie a Kascie

22. března 2013 v 18:54 | Nalouwi |  Liothral- Kletba sester Chlisumrës
Jak jsem slíbila, přidávám kapitolu k Liothralu. U konce vás čeká malé překvápko. ;) A moc se omlouvám, je úplně celá hloupá- tak jako já v poslední době... :)


S pohrdavým výrazem v tváři pozorovala dvě štíhlé postavy pohybující se zmateným a nejistým krokem mlhou. S nejistotou neměla problémy. A už vůbec ne s mlhou. Zaslechla rozhovor, tedy spíš posledních pár vět:
"... pomoct než zabránit v cestě." To říkal nějaký dívčí hlas
" Vážně? Co když přestoupila na druhou stranu." To je ten mladík, pomyslela si.
" Ne to není možné." ozval se tichý nejistý hlas mladé elfky.
Vážně to není možné? Ušklíbla se. Tím bych si nebyla tak jistá. Pak na ně opět pohlédla a zrak ji padl na jejich ruce. Otravný hlas v její hlavě, který se tam od jejího přechodu na druhou stranu často ozýval, tiše promluvil: To je tak krásné, jak se mají rádi. Mají se na koho spolehnout a spojené ruce vyprávějí o tom, že nikdy nebudou sami. Taky bych to tak chtěla. Ne nechtěla! To se probral její nově zrozený druhý hlas. Tyto hádky probíhaly hodně častokrát, ale teď to pokušení přejít na druhou stranu bylo čím dál větší, protože tušila, že kdyby splnili svůj úkol, byla by vysvobozena ze své kletby.
Tak proč tedy přestoupila na druhou stranu? Očekávala, že to bude lepší, myslela si, že jí to nějak pomůže? Možná, ale žádný účinek to nemělo. Proč by jim tedy nemohla pomoci? Její výraz se změnil. S láskou pohlédla na dvojici. Ještě pár minut nad tím přemýšlela, ale nakonec se rozhodla. Dá jim šanci. Tichým krokem se vydala k mladému páru. Náhle se v její hlavě ozval hlasitý křik: Ne! Nedělej to! Budeš toho litovat! Proč bych toho měla litovat? Odpověděla se a sebejistým krokem pokračovala dál. Hlas pořád něco řval, ale nakonec se jí podařilo ho ignorovat natolik, že úplně zmizel. Sláva. Zaradovala se a nenápadně přistoupila k dvojici.

***
Ginut a Aiusa se na sebe překvapeně podívali. Zničehonic se mlha před nimi začala rozestupovat, až vytvořila tunel. Neváhali a vydali se po cestě, kteá se před nimi otevřela. Neustále se kolem sebe rozhlíželi, jakoby čekali, že někoho uvidí. Po chvíli se mlha kolem nich začala vytrácet až ji nechali úplně za sebou. Před nimi se rozkládaly bažiny. Kam až oko dohlédlo, byly malé travnaté ostrůvky ponořené v hnědé vodě.
"Tajemné bažiny!" vydechla Aiusa.
"Ano." ozvalo se za nimi "Toto jsou Tajemné bažiny."
Elfové nadskočili a otočili se. Za nimi stála dívka v dlouhých šedomodrých šatech, které jí volně splývaly k zemi. Měla dlouhé havraní vlasy a krátce zastřiženou ofinu. Její kůže měla namodralou barvu a všude kolem ní se povalovala mlha.
"Nollie?" zeptal se Ginut
"Ano." usmála se. Na poslední chvíli se rozhodla a jediným mávnutím ruky jim vytvořila cestu až na konec Mlhavého bludiště. "Myslela jsem, že vás nechám zemřít v té mlze,..."
"No to mě těší..." zamumlal elf.
"...ale přesvědčili jste mě o své odvaze a o správnosti svého cíle. Takže jsem změnila rozhodnutí. Pomůžu vám. Bohužel jsem se ale zavázala slibem Tullanovi, takže jsem vás nemohla vyvést hned u Listrilského lesa, ale aspoň se už nemusíte motat v té mlze. Nyní se nacházíte na okraje Mlhavého bludiště. Zde začínají Tajemné bažiny." zamlžil se jí pohled a hleděla kamsi do dálky.
"Nad nimi má vládu Kascie, bahenní dívka." pak se na chvíli vrátila do reality "Jak už jste určitě pochopili, nad každým pásmem- lesy, kopci, řekami a tak dál, má vládu jedna z 21 sester. Byly jsme kdysi krutě rozděleny a smíme se pohybovat jen na svém území. Pokud se nepletu, už jste se setkali s Neglan, že?" Pak ztichla. Nečekala na odpověď. Začala se pohupovat v rytmu nějaké písně. Začala zpívat. Její hlas byl tichý příjemný.
Mäja luién nor,
Sualentya menor.
Junesier wlet
Chlisumrës det.
A náhle se z bažin přidal druhý hlas:
Humarle, sier tya muar,
elënus runar glar.
A pak společně, Nollie i druhý hlas zazpívaly:
Nur priescer paet,
gramilie su moret.
"Kascie!" zvolala Nollie a v očích se jí objevily slzy. Spěchala obejmout svou sestru, ale samou radostí z toho, že jí zase vidí, si nevšimla skoro neviditelné blány, která se utvořila na hranici mlhy a bažin. Jakmile jí chtěla dívka proběhnout, zrudla a odrazila jí k zemi- byla to součást prokletí sester Chlisumrës.
"Ach Nollie." vzlykla bahenní dívka a přiblížila se těsně k bláně. Teprve teď si ji elfové mohli pořádně prohlédnout. Byla to štíhlá dívka oblečená v dlouhých hnědých potrhaných šatech bez ramínek, s rozparkem, přepásaných v bocích tmavě hnědým tlustým pásem. Kolem hlavy jí splývaly dlouhé vlnité černé vlasy se šedými melíry. A na bocích se jí houpala mošnička s tajemným obsahem. Oči byly černé jako studny, ale jinak měla milou a příjemnou tvář poznamenanou velkým smutkem.
Ginut a Aiusa se na sebe podívali a mlčky se shodli. Pomalu odcouvali dál a nechali tak sestrám trochu soukromí. Když se dostatečně vzdálili, vyhrkl Ginut: "Byla ta píseň o nás? Slyšela jsi to také?" bál se, že Aiusa nepochopí, ale ta kývla.
"Myslíš ten hlas v hlavě? Co ti říkal?"
"Myslím, že překlad té písně do našeho jazyka, takže jsem rozumněl textu, ale také to,..."
"..že abychom vyhráli,..."
"..musí se jeden z nás obětovat."
Už podruhé za ten den na sebe překvapeně pohlédli, a pak se Aiusa rozplakala. Ginut se v první chvíli podivil, protože v životě neviděl Aiusu takhle plakat, ale pak ji objal. Pohladil ji po vlasech a teprve pak mu to došlo...
"Ne!" vykřikl.
A pak najednou padl omráčen k zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a sem tady??

Klik! 100% (205)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)