10. kapitola Aspairënya

18. března 2013 v 9:41 | Nalouwi |  Prokletí ostrova Aspairënya
Takže přidávám slibovanou kapitolu k DORV, je to zase udělané skokem, ale snad se bude líbit... ;)) Moc se omlouvám, že je tak krátká, ale je to spíš takový úvod. Mám pro vás ještě jednu takovou změnu. Na ostrově bude každý z dětí prožívat své dobrodružství odděleně- tedy ne všechno, ale něco jo, a proto jsem se rozhodla, že další kapitolu bude vždy vyprávět jedno z dětí. Tak abyste se pak nedivili... ;)
A ještě jedna vysvětlivka: Aspairënya= ostrov, kam přijeli dobrodruzi zachránit Egona a Alassëu
Jako poslední bych vám chtěla připomenout jednorázovku, kterou jsem kvůli žádným komentářum nedopsala a ráda bych to zpravila... :) Tady


Až do konce plavby se nestalo nic dalšího a proto o pár dnů šťastně dorazili do přístavu. Byli přivítáni se slávou, jakoby už předem všichni věděli, že to zvládnou. Tyto pocity ovšem nesdílela skupinka dobrodruhů. Rozpačitě se usmívali netušíce, co mají teď udělat.
Naštěstí se u nich za chvilku objevil drobný elf s důležitým výrazem a zval je, aby ho následovali.
Zatímco pár elfů vykládalo náklady ven a rozmlouvalo s kapitánem, Alcië, Valcar, Laston a Onóno postupovali za svým průvodcem hlouběji do lesa, který se rozkládal na většině ostrova.
"Jmenuji se Pityon." sdělil jim krátce jejich společník. "A byl jsem poslán, abych vás přivedl za naším králem." Víc nemluvil.
A ani toho nebylo třeba. Děti byly dost zaměstnané pozorováním svého okolí. S pootevřenými ústy a vyvalenýma očima pozorovaly stromy, zvířata, která kolem nich poklidně pobíhala a rostliny, které zářily všemi barvami.
A čekalo je ještě větší překvapení. Pityon odhrnul poslední větve, které jim překážely v cestě a za zády uslyšel hlasité Ách! a Óch!. A opravdu bylo proč. Před nimi stál velký palác, který byl obklopen parkem se spoustou květinových záhonů, stromů, laviček, altánků a rybníčků.
Palác byl postaven v kruhovém půdorysu, jeho zdi překypovaly ozdobami a velkým množstvím balkonů s květinami a po stranách k němu přiléhalo pár vížek. Z celé stavby zářila síla a moc.
Tráva v parku byla zelená, květiny barevné, ptáci zpívali veselé písničky a všem se svět zdál veselejší. Po parku se procházeli elfové a povídali si. Na první pohled se zdálo vše šťastné a bezstarostné, ale na podruhé byl vidět stín smutku a strachu, který se nad všemi obyvateli tiše vznášel.
"Pokračujeme." ozvalo se náhle a všechny děti nadskočily. Úplně zapomněly, že tam s nimi je Pityon. Poslušně se za ním vydaly, ale jejich očí stále kmitaly po okolí. Po nějaké době zastavili před velkou dřevěnou bránou zdobenou železnými a dřevěnými spirálami a velkým klepadlem.
Pityon rázně zaklepal a brána se otevřela.
Muž ukázal rukou a děti vykročily směrem, kam ukázal.
Pityon se obrátil k bráně a rychle něco elfsky zadrmolil. Kolem brány se objevila modrá mlha a obalila ji a pak zmizela. Děti se zvědavě otočily na svého průvodce, ale komentáře se nedočkaly.
Spíš jen pobízení k rychlosti. Nechápaly proč, ale musely pospíchat.Svižným krokem překonali nádvoří, které se rozkládalo uprostřed paláce, prošli několika chodbami osvětlenými jasným denním světlem a zastavili se před velkými před velkými zdobenými dveřmi, které se jak správně uhádly, vedly do královského sálu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a sem tady??

Klik! 100% (205)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)