3. kapitola Samá překvapení

4. listopadu 2012 v 17:16 | Nalouwi |  Pomsta
Ahojte!
Doufám, že jste si všici užili výkend a už se nemůžete dočkat školy tak jako já. Abych vám zkrátila čas, přidávám takovou zvláštní kapitolu k Pomstě. Je to po dlouhé době a na dlouhou dobu. Odpovídám Amandě na otázku: touto kapitolou celou povídku pozastavuju... Na konci budete mít novou anketu, takže mi pls hlásněte! :-)


Zase. Pořád měl pocit, že ho někdo sleduje. Ale když se otočil, nikoho neviděl. Proč měl ten pocit? Určitě za ním někdo byl a sledoval ho. A ten někdo nejspíš nechtěl, aby ho viděl, což mu šlo. Slom se rozhodl něco vyzkoušet. Asi kilometr šel bez ohlédnutí a pak se náhle otočil. Pár kroku za sebou spatřil dívku v kápi, jak spěšně skrývá svou hlavu do houštin, ale moc rychle se jí to nepovedlo. Viděl ji. Je zlá, nebo ne? Proč mě sleduje?
K poledni skřeti zastavili, aby se posilnili. Protože nespěchali, mihli si dopřát malý odpočinek i jídlo. Několik skřetů vešlo do lesa nalovit zvěř a ostatní zatím rozbili mini tábor a dali se do přípravy oběda. Také Slom si připravil oběd, ale na rozdíl od skřetů bez ohně, protože se bál, aby ho neodhalili. Najedl se a dal i něco Waitovi, aby neměl hlad a šel se podívat po okolí.
Dívka, která ho celou dobu sledovala z houští a oběd si dala za chůze, se po dlouhém uvážení rozhodla, že mu bude věřit, že není zlý a šla za ním. Po chvíli ho dohonila a lehce se dotkla jeho ramene. Slom nadskočil, vytáhl dýku a otočil se na ni.
" Tak to ty mě pořád sleduješ? Kdo jsi a co po mě chceš?"
" Ráda bych ti odpověděla, ale nevím, na čí jsi straně."
" Jak na čí straně?" nechápal Slom
" No, jestli patříš ke Grumovi a jeho pánovi, nebo jsi proti němu."
Při jméně Grum se ve Slomovi zase začal vařit vztek. " No jasně, že jsem proti Grumovi." zavrčel
" Oh, já si to hned myslela, ale nebyla jsem si jistá."
" Takže kdo jsi?" vrátil se Slom ke své původní otázce
" Jsem Winbïa, ano sleduju tě už delší dobu, ale ne tak dlouho, abych věděla, kdo jsi, takže bych byla ráda, aby si mě o sobě taky něco řekl. A chci po tobě povolení, abych mohla cestovat s tebou a pomstít smrt mé sestry." řekla s ledovým výrazem
Takže jí taky vede pomsta...
" Takže jsem Slom, sleduju ty skřety, protože patří ke Grumovi a stejně jako ty chci pomstít smrt někoho koho jsem měl rád. A myslím, že ti mohu důvěřovat a tak udělit to povolení cestovat se mnou. Řekl bych, že ve dvou se cestuje líp."
" Taky si myslím." usmála se Winbïa
Společně se vrátili k Waitovi, uklidili věci do cestovních brašen a vyrazili za dalším sledováním s trochu lehčím a veselejším srdcem.
***
Dny pomalu ubíhaly, a když už se zdálo, že se blíží k horám, si Slom uvědomil, že nemají žádný plán a že vůbec netuší, jak se dostat až ke Grumovi. Až do teď přemýšlel buď o Tumasovi, potom o skřetech a po zajímavém setkání i o Winbii. Nikdy ho nenapadlo, že úkryt Gruma bude schovaný a zabezpečený.
" Ehm... Winbïo?" odkašlal si nejistě
" Ano?" pohlédla na něj s tázavým pohledem
" Víš, přemýšlel jsem, a došlo mi, že bychom mohli začít přemýšlet a nějakém plánu, jak se dostat a ke Grumovi."
" No sláva!" zvolala Winbïa " Už jsem si říkala, jestli se mě zeptáš, nebo jestli si to necháš až před brány jeho sídla."
" Ehm... dobře. Takže, ty máš nějaký plán." zeptal se
" No, v hlavě se mi honí spousta plánů, ale nemůžu vybrat ani jeden, dokud neuvidím místo jeho pobytu."
" E?" zamračil se nechápavě
" Nemůžu ti říct plán, dokud neprozkoumám způsob obrany, přibližný počet bojovníků a hlavně terén." vysvětlovala trpělivě
" Jo tááák." vydechl Slom " To je jasný. Hmm..."
" Ale, je pravda, že nějak bychom o tom měli začít přemýšlet. Protože- ehm- jsme dva proti určitě obrovské síle Grumova vojska. Takže by to měl být velice na detaily přesný plán. Musíme počítat úplně se vším."
Na Sloma dolehla nesmírná tíha. ... jsme dva proti určitě obrovské síle Grumova vojska... To nikdy nemůžeme dokázat. Ne! Nesmím to vzdát! Klidně zamřu, ale musím to alespoň vyzkoušet. Je to šílený...
" Slome? Vnímáš mě?" zatřásla s ním Winbïa
" Jasně." přikývl. Copak jí to nedochází. Nevidí tu obrovskou skulinu. Nevadí jí ta přesila?
" No, moc tak teda nevypadáš." nepřestávala dívka
" Dobře." nevydržel to nakonec " Jen mám takovej dojem, že to fakt nemůžeme dát. A-"
Winbïa ho umlčela prstem. Zastavila, otočila se čelem k němu, položila mu ruce na ramena a podívala se mu do očí. " Pokud o tom budeš pochybovat, tak to nezvládneme. Musíš věřit! Jen tak to dokážeme. Společně." usmála se " Rozumíš?"
Slom opětovala pohled a také se usmál " Ano."
" Výborně. Tak a jedeme dál."

" Winbïo!"
" Co se děje?"
" Koukej!"
" Co-? Ách. Jsme tady." upřela pohled na vysokou horu, která se před nimi tyčila
" Týjo." vydechl překvapeně Slom. " Nečekal jsem, že sem dorazíme tak brzy."
" Jo to já taky ne." přikývla " Myslím, že teď bychom si měli odpočinout a zítra začneme s prozkoumáváním, plánováním a připravováním."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Těšíte se na film Hobit?

Jasně! Už se nemůžu dočkat! 44.4% (16)
Jo 13.9% (5)
Moc ne 11.1% (4)
Ne 5.6% (2)
Co to je? 8.3% (3)
Ne! Nesnáším to! 5.6% (2)
Nezajímá mě to. 11.1% (4)

Komentáře

1 Nefertiti Nefertiti | 4. listopadu 2012 v 18:34 | Reagovat

Pěkná kapitola, akorát se v tom trochu ztrácim, ale to je jen můj osobní problém :-D

2 ariven ariven | Web | 4. listopadu 2012 v 18:54 | Reagovat

Dobrá kapitola, jen mi to přijde nějaký rychlý :-D Škoda, že pozastavuješ :-(

3 Nalouwi Nalouwi | 4. listopadu 2012 v 20:11 | Reagovat

možná se vtom ztrácíš, protože jsem dlouho nepřidávala a to že je to rychlý, bude tím, že mi psaní moc nejde :-?  :-)

4 Amanda Amanda | Web | 9. listopadu 2012 v 23:04 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi napsala další kapitolu. Škoda, že se této povídce moc nevěnuješ, velmi mě zaujala a byla bych jistě její vášnivou čtenářkou. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)