9. kapitola Návštěvník 2. část

23. října 2012 v 16:40 | Nalouwi |  Prokletí ostrova Aspairënya
Ahojky lidi,
vyjímešně se trochu víc věnuju příspěvkům na blogu a proto se mi tak nějak podařilo dopsat kapitolu k DORV. Je nic moc, ale snad se bude líbit... :))



Nezvládnete to! Nemáte šanci! Jste ještě malí, proč by se vám to mělo podařit?
" Né." Valcar se chytil za hlavu, která ho zřejmě neposlouchala. Pořád slyšel ten hlas.
Nikdy se vám to nepodaří! Vzdej to! Bude to tak lepší!
" Proč mi to děláš?" Plácl se dlaní do čela " Co jsem ti udělal?"
Vzdej to! Nezvládneš to! Už teď si o tobě ostatní říkají, že jsi slabý a nemůžeš je dovést k úspěchu!
" Nenene to není pravda!"
Myslíš? Tak se sám přesvědč!
" Nebo... Co když je to pravda. Jsme moc mladí a nemůžeme to zvládnout. Skoro nevíme, do čeho jdeme."
Přesně tak. Je lepší se obrátit, než se ztrapníte.
" Ano! Máš pravdu."
Já vím.
Před Valcarem se objevila postava v černém. Valcar už nebyl překvapený. Něco takového čekal.
" Takže. Co mám dělat?"
***
" Ááá tady jsi!" vyjekla Alcië, když vyšel na palubu " Už jsem si říkala, kde seš..."
" No a co?! Co tě zajímá, kde jsem! Jsem dost starý na to, abych se o sebe postaral, takže se o mě nemusíš starat, jako bych byl malý kluk!" vyjel na ní Valcar
" Co ti je? Co jsem ti udělala? Proč seš takový?" nechápala Alcië a smutně na Valcara pohlédla
" Nech mě na pokoji! Jdi si otravovat někoho jiného!" vyštěkl na ní a odkráčel pryč.
Alicë se se slzami v očích otočila a šla hledat Lastona a Onóna, aby jim pověděla o změně Valcara.

O pár minut později seděli všichni tři v kajutě Lastona a Onóna. Alcië si sedla na židli a kluci na postel.
" Tak povídej." vybídl Laston Alcii " Co se stalo?"
" No," popotáhla Alcië " když vyšel z podpalubí, byla jsem ráda, že ho vidím, protože jsem myslela, že společně vymyslíme něco proti démonovi. Tak jsem řekla, že jsem ho hledala, ale on na mě vyjel, co se o něj starám a že je dost starý na to, aby se o sebe postaral sám."
" To je zvláštní. Nikdy se takhle nechoval." zamračil se Laston
" Co-co když ho očaroval ten démon." strachovala se Alcië, která měla démona plnou hlavu
" No-" protáhl Laston
" Jasně." poskočil Onóno " Tím to všechno je!"
" Myslíš?" Zadíval se na něj Laston s pochybovačným pohledem, koneckonců Valcar byl pořád jeho bratr.
" Možný to je." pokrčil rameny Onóno " A abychom se ujistili, jak to je, musíme vymyslet nějaký plán."
" Dobrý nápad." přikývla Alcië " Takže, co uděláme."
" My? Promiň, ale začíná to být vážný a já nechci, aby se ti něco stalo." řekl vážně Onóno
Alcië ale vykřikla: " Cože?! To to jako chcete dělat beze MĚ? To snad nemyslíte vážně!"
" Ano, myslíme." postavil se Laston " Tvůj bratr má pravdu."
Onóno se na něj vděčně podíval " Díky. Znamená to tedy, že do toho jdeš se mnou?"
" Jasně brácho. Společně to zvládnem." usmál se
" No jistě. A já zas budu sedět a čekat, dokud nepřijdete a neřeknete: ´Zvládli jsme to! Vše je vyřešeno!´ , anebo přijde jen jeden a oznámí mi, že démon má i toho druhého." Naštvala se Alcië, ale někde ve skrytu duše se o oba bála.
" Neboj se ségra. My to zvládneme." poplácal ji bratr po rameni " Ty to víš a víš, že do toho s námi nemůžeš, protože, kdyby se nám náhodou něco stalo, ty nás z toho musíš vykopat. A ty tohle všechno víš, jen si to nechceš přiznat.
" Ale-"
" Prosím tě," přerušil ji Laston " poslechni svého bratra. Mám pravdu."
Alcii došlo, že nemá cenu se s nimi přít, ale i tak to nechtěla jen tak vzdát.
" Dobře. Pokusím se vám do toho nemotat." rezignovala nakonec
" Díky." vydechl Onóno a pak s Lastonem opustili kajutu, aby se dohodli, jak to všechno udělají.
" Bezva. Teď už stačí jen vymyslet, co budu dělat já." zamumlala si sama pro sebe a poté také vyšla z kajuty.
Šla rovnou na palubu. Rozhlédla se, ale Onóna, Lastona ani Valcara nikde neviděla. Zamířila ke kormidlu.
" Ehm." zapátrala myslí po jméně muže, který právě kormidloval, ale nemohla si ho vybavit.
" Stroz." poradil jí muž
" Ach díky. Takže Strozi, můžu se tě zeptat, jak dlouho ještě polujeme?
" Řekl bych, že pokud bude pořád takhle bezvětrno, tak se muži u vesel brzy unaví a bude nám to trvat ještě tak čtrnáct dní. Pokud zafouká větříček, tak bychom to mohli zvládnout do týdne." hlásil ihned.
" Výborně! Děkuji."
" Nemáte zač, slečno Alcië." usmál se muž a dál se věnoval kormidlování. Dívka se rozhlédla. Kam bych tak mohla jít, aby mě kluci nemohli vyrušit? Pak jí pohled padl na strážní koš. Rozběhla se k provazovému žebříku, který od něj vysel, a hbitě vyšplhala nahoru.
" Bezva. Tady snad budu mít klid." řekla si a dala se do přemýšlení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 4. listopadu 2012 v 18:49 | Reagovat

Pěkná kaptiola. Mám dojem, že vylézt na ten koš asi nebyl nejlepší nápad, řekla bych, že se něco stane...
A Onóno mě stále zabíjí :-D  :-D

2 Nalouwi Nalouwi | 4. listopadu 2012 v 20:09 | Reagovat

tak určitě... :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)