5. kapitola Strom Neglan 1. část

29. srpna 2012 v 17:33 |  Liothral- Kletba sester Chlisumrës
Nazdárek, napsala jsem další kapitolu k Liothralu. Ačkoliv není moc dlouhá, doufám, že se vám bude líbit!!


Schovaná v houští pomalu vložila šíp do tětivy a narovnala ji. Nadechla se a napnula ruku tak, až se palcem dotkla koutku pusy a-
Uslyšela hlasité lámání větviček.
" Pitomče." ulevila si potichu
V tu chvíli se z houští vynořil Ginut.
" Nazdárek." zazubil se " Konečně jsem tě našel. Co tady děláš?"
" Chtěla jsem ulovit srnku, jenže ji tady někdo vyplašil." odpověděla nakvašeně Aiusa
" Kdo?" zeptal se Ginut nechápavě
" Ty seš dneska nějakej divnej, ne? Myslím tebe!"
" Cože?? Já?? Proč?" zamračil se Ginut
" Ach jo. Támhle se ještě před chvíli pásla srnka. Už stačilo jen vypustit šíp, když tu náhle se Ginut rozhodne, že bude dělat rámus." vysvětlovala elfka a když se mu pomalu začal vyjasňovat obličej, škodolibě dodala: " Což znamená, že dneska budeme mít k večeři ovoce."
" Ach néé! Už zase??" zamračil se Ginut
" Jojo." uchechtla se Aiusa
Společně se vrátili ke koním.

Byli na cestě už druhým dnem a blížili se ke středu lesa jménem Läkan. Protože věděli, že mají před sebou dlouhou cestu, jedli prvně jídlo, které se mohlo zkazit a pak by jim bylo k ničemu. Ginutovi se to ale moc nelíbilo, jak je poznat z předchozího rozhovoru...
Aiusa otevřela jednu z brašen, které vysely na bocích koní. A vytáhla červená jablka, kus chleba a vodu.
" Dobrou chuť!" usmála se na Ginuta
Ten se na ni nešťastně podíval a sáhl po svém přídělu.
Tiše si povídali, ale náhle dívka strnula, naznačila Ginutovi, aby ztichl. Chvilku naslouchala a pak šeptla: " Srudal!"
" Cože?"
" Srudal." opakovala Aiusa " Služebníci Tullana. Mají sokolí tělo- takže můžou létat a pumí hlavu- takže mají velmi dobrý zrak a-a a tak podobně. Na tom, ale teď nezáleží. Vypadá to, že je Tullan vypustil do světa, aby nás našli a zabili."
" Áha." pochopil Ginut a už si vytahoval z pochvy meč.
Aiusa vytáhla z toulce šíp, vsadila ho dnes už podruhé do tětivy a tiše poslouchala. A pak to uslyšeli: tiché praskání větviček, kterým se v této části lesa nedalo vyhnout a zavrčení.
A už je spatřili. První velké ohnivé oči a potom i celé tvory. Srudal odpovídali popisu- byli to sokoli s pumí hlavou a měřili asi dva metry. Elfy napadlo, že by jejich oči mohly mít schopnost zapálit les. Na další přemýšlení už ovšem nebyl čas. Srudal se vrhli do boje. Ginut kolem sebe sekal a máchal mečem a Aiusa vypouštěla ze svého luku jeden šíp za druhým. Po chvíli urputného boje ležely kolem elfů mrtvoly.
" Tak to je všechno?" ušklíbl se Ginut " Jestli nás bude chtít Tullan porazit, měl by se víc sna-."
Už nedomluvil, protože na něj ze shora zaútočilo dalších deset Srudal. Bojoval a bojoval a pak se otočil. To co spatřil, ho vyděsilo. Aiusa střílela a vůbec si nevšimla nebezpečného tvora za sebou.
" ÁÁááá!" zařval Ginut a vrhl se na něj.
Srudal mlátil křídly, sekal drápy a cvakal zobákem, ale proti hněvu Ginuta neměl šanci. Za chvilku už ležel před Ginutem mrtvý.
" Tak a máš to!" plivl na něj elf a už se otáčel, aby se opět vrhl do boje, jenže si nevšiml dalšího Srudala, který na něj skočil a drápy mu prorval kůži na pravém prsu.
" ÁÁách." vzdych Ginut a sesunul se k zemi
Už se mu zavíraly oči, kdyžtu si uvědomil, že ačkoliv je Aiusa dobrá bojovnice, nemůže zvládnout zabít všechny nestvůry. Sebral všechny síly, které mu zbývaly, a vrhl se zpět do boje.

Aiusa se rozhlédla. Už zbývali jen dva Srudal. Jeden z nich právě bojoval s Ginutem a ten druhý se k ní právě hnal. Rychle si připravila luk a vypustila šíp. Uviděla, jak se sesunul k zemi. Pohlédla na Ginuta a spatřila, že je to s ním zlé. Rána ho oslabovala a tvor na ním získával převahu. Rychle vytáhla dýku a mrštila s ní. Srudal padl mrtvý do jehličí.
" Díky." zašeptal Ginut, pohlédl do očí a pak vysílen padl vedle tvora
" Néé." vykřikla Aiusa a vrhla se k němu. " GINUTE! Ginute! No tak vydrž to! Ty to zvládneš!"
Strhla z něj vestu i košili, a když spatřila ránu, zaúpěla. Rychle běžela k brašnám pro nějaké bylinky a vodu. Obmyla mu ránu- jak vodou z čutory, tak vlastními slzy- položila na to několik léčivých bylin a pak vytáhla z brašny látku a obvázala mu to. Několik hodin po této události se o něj starala a modlila se, aby to vydržel. Pak už ale byla tak unavená, že usnula. Zdálo se jí, že ji volá nějaký hlas. Jako by říkal: " Aiuso, vezmi Ginuta a přiveď ho k jedinému listnatému stromu v tomto lese. Ale musíš rychle jednat, protože je to s ním velmi zlé."
Náhle se Aiusa probudila a ačkoliv si nebyla jistá, jestli to nebyl pouze výplod její fantasie, uklidila všechny věci do brašen, odvázala koně, chytla Ginuta v podpaží a vydala se směrem k Neglanu- jedinému listnatému stromu v tomto lese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 31. srpna 2012 v 13:09 | Reagovat

Chudáček Ginut!
Hoodně dobrá kapitola, myslím, že jedna z nejlepších, co jsem od tebe četla ;-)

2 Nalouwi Nalouwi | 31. srpna 2012 v 17:42 | Reagovat

díky moc :-)

3 Nefertiti Nefertiti | 1. září 2012 v 1:27 | Reagovat

Moc pěkná kapitola už se těším na další :-)

4 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 1. září 2012 v 10:35 | Reagovat

skvělý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Dík za návštěvu :-)